last minute řecko - Atheny - Historie

Atheny - Historie

Historie Atheny

Vznik Athén spadá až do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Kolem roku 1400 př. n. l. byl na Akropoli jako první vybudován královský hrad. Písemně doložené dějiny Athén začínají v 8. století před naším letopočtem. Stát byl tehdy řízen šlechtou. Během času však získávali do té doby bezprávní rolníci a řemeslníci stále více svobody a možností spolurozhodování. Ještě předtím, v roce 621 př. n. l. zaznamenal Drakón tehdy platné zákony. Avšak Drakón stanovil tak přísné tresty za majetkové přečiny, že se staly příslovečnými jako „drakonické“. Tak za pouhou krádež obilí byl trest smrti. Podstatou Drakontových zákonů bylo rozlišení úmyslného zabití (vražda) a neúmyslného zabití. V prvním případě se výkon spravedlnosti ponechával na jednotlivých rodech, ve druhém případě výkon spravedlnosti přecházel na stát, který za neúmyslné zabití stanovoval náhradu (dobytek, otrok).

Významným mezníkem v dějinách Athén byl rok 594/593 př. Kr., kdy byla zavedena Solónova ústava, jež umožnila všem občanům podílet se na soudní moci. Obyvatelstvo bylo rozděleno podle velikosti majetku do čtyř tříd, z kterých všechny se mohly zúčastňovat na volbách, ale do úřadů mohli být voleni jen příslušníci prvních dvou tříd (pentakosiomedimnoi a hippeis). Také zřídil radu čtyř set, takže se rozšířila účast na politické moci pro nové vrstvy obyvatelstva (obchodníci, řemeslníci).

V roce 547 Peisistratos nastolil osobní vládu - tyranis, za jeho vlády dosáhly Athény významný rozvoj. Začal budovat chrám na Akropoli, zasvěcený ochranné bohyně Athéně (hekatonpedon - stostopý chrám - měl na délku sto stop = asi 33 m). Později ho dal přestavět Perikles, na jeho místě vznikl Parthenon.

Atheny historie

Vrcholu demokracie dosáhly Athény za vlády Periklovy. V tomto „zlatém období“ v Athénách působil filozof Sókrates a představitelé antické tragédie jako např. Sofoklés, Aischylos nebo Euripidés.

Několik let po Periklově smrti v roce 429 př. Kr. se dominantní postavení Athén v Egejské oblasti zhroutilo. Aristokracií ovládaná Sparta a její peloponéští spojenci porazili Athény v peloponéské válce. V následujícím století byly Athény stále ještě významným městem, ale již nikoli politickou velmocí. Ke kulturnímu úpadku ovšem nedošlo – 4. století bylo dobou velkých filozofů.

Když si Římané v roce 146 př. n. l. podmanili Řecko, Athény ušetřili. Někteří římští císařové, zejména Hadrianus, věnovali Athénám četné nové stavby. Císař Hadrián např. dokončil chrám Dia Olympského nebo bohatý římský občan Herodes Attikos, který nechal postavit po sobě nazvané divadlo, Odeon Heroda Attika.

S vítězstvím křesťanství v římské říši ve 4. století n. l. pak začal definitivní úpadek města. Pohanské náboženství bylo zakázáno, filozofické školy zavřeny a Parthenón byl v 6. století změněn na křesťanský chrám.

Roku 1456 padly Athény do rukou Turkům. Ti udělali z Parthenónu mešitu, v Propylajích se usídlil turecký místodržitel a v Erechtheiu byl umístěn harém. Athény se pak pozvolna stávaly vesnicí.

Zvrat nastal až roku 1834, kdy král Ota I. učinil hlavním městem novodobého řeckého státu.Turci uznali nový řecký stát již o pět let dříve, roku 1829, ale nejprve bylo hlavním městem Nauplio. V té době ležely starobylé památky většinou v rozvalinách uprostřed města. Athény byly zanedbanou vesnicí s pouhými sedmi tisíci obyvateli.

V roce 1851 měly Athény pouhých 31 000 obyvatel, tedy asi přibližně stejně jako Písek a do roku 1971 vzrostl jejich počet na 2 miliony. Dnes žije v celé aglomeraci téměř 3,5 milionu obyvatel.