Meteora - Řecko (Meteoras)

        V roce 1336 na jedné z tisíce skalních věží založil mnich Athanásios z hory Athos klášter Megálo Metéoro. Po něm tady vyrostlo dalších 23 klášterů . Do konce 18.století se však mnoho z nich kvůli nebezpečné poloze ocitlo v troskách. Dnes z původních 24 klášterů je jich dochovaných 6, z toho 4 jsou dostupné turistům. Další dva jsou nedostupné, protože jsou zde přestěhovány mniši, kteří nesmí přijít do styku s civilním obyvatelstvem. Z několika klášterů zůstaly pouze trosky, které uvidíte po cestě.
        I když není známo, jakým způsobem se první poustevníci vůbec dostali na vrcholky často kolmých skalních stěn, je pravděpodobné, že do puklin ve skále zatloukli kolíky a stavební materiál vytahovali nahoru. Podle jiné teorie pustili nad skály draky, které nesly provazy př ipevněné k silnějším lanům, z nichž pak zhotovili první provazové žebříky. Některé z těchto klášterů se stavěly až 25 let, jelikož veškerý materiál, potraviny a ostatní potřebné věci se tahaly nahoru pomocí sítí.
        V roce 1340 se Thessálie dostala pod srbské panství. Simeon, strýc mladého krále Štěpána Uroše V. se dal v Trikale korunovat za krále Srbů a Řeků. Poustevníci hledali v této neklidné době ochranu a ticho ve výšinách. Proto začali stavět kláštery. Dodnes mniši, kteří se dostanou do klášterů pod přísahou, se nedostanou do běžného života, v klášterech umírají a jsou zde i pochováni.

        Rád bych se zmínil o životě mnichů v klášterech. Pro tyto lidi existuje úplně jiný svět, svět bez násilí, nepodléhající času. Den mají rozdělen na tři osmihodinové úseky. První úsek tráví v modlitbách, druhý pracují a třetí úsek věnují odpočinku a rozjímání. Po skončení modliteb se mniši věnují návštěvníkům, popisování života svatých, vytváření uměleckých děl, studiu starých textů, byzantské hudbě a jiné každodenní činnosti. Jejich jediným společníkem je růženec a modlitby. Místnosti, kde vedou mniši nepřetržité rozhovory se svým nitrem, jsou vybaveny pozlacenými oltáři, nehasnoucími olejovými lampičkami, jsou zde působivé ikony, nástěnné fresky s motivy svatých. V klášterech jsou dále nádherné náhrobky, kříže ze svatého dřeva, ruční malby, svaté číše a bible, biskupské hole, zlacená roucha, umělecké miniatury, předměty z ručně vyřezávaného dřeva, vzácné nástěnné malby - jak krétské, tak i makedonské školy. V klášterních archívech se nacházejí nejen vzácné rukopisy, ale především různé předměty darované klášterům, dále typikony, což jsou klášterní řády, také církevní pečeti a listiny, výrobky z olova a další předměty nesmírné historické a umělecké ceny, které umožňují pochopit různé fáze historického vývoje Meteor.

        Nachází se zde i mnoho ručně psaných kodexů, které se liší od sebe i druhem použitého materiálu: pergamen, hedvábné plátno, papír. Přepisování jednotlivých knih bylo velice zdlouhavé. Sepsání takového jednoho kodexu můžeme považovat za hrdinský čin. Kdysi zde existovaly knihařské dílny, kde se tvořila a opisovala knižní díla s náboženskou tématikou, církevní zpěvníky či jiná díla řeckých klasiků minulosti.
        Mniši se před přísahou, teologickou zkouškou mohou oženit, ale potom již nemohou být přijati do klášterů. Pokud se mnich ožení, může mít rodinu, nechává si vlasy a vousy, nestříhá se. Noví mniši se do kláštera dostávají pouze po úmrtí starších. Když zemře písmomalíř, hledá se na jeho místo zase písmomalíř.
        Za povšimnutí stojí také jeskyně, kde žili a ještě žijí poustevníci, kteří chtějí být blízko boha, dotýkat se nebes. Tam také umírají. Jejich zásobování a všechny potřebné věci pro ně zajišťují silně věřící lidé, kteří žijí ve městech Kalambaka a Kastraki, nebo v jejich okolí. Jde skutečně o silně věřící lidi, kteří jim po provazech dopravují potřebné věci nahoru. Jsou zde ale i místa, která již nejsou obydlená. Poustevníci, kteří zde žili, zde také zemřeli a jejich ostatky zůstaly v těchto jeskyních.
        Můžete si zde všimnout také horolezců. V těchto místech se scházejí nejlepší horolezecké skupiny a bývají tady také velmi často čeští horolezci. Na klášteru Agios Stephanos si všimněte bílého kříže. V těchto místech se zřítil velmi známý rakouský horolezec.