Samos
Půvabný zelenající se ostrov patří k největším v Egejském moři a leží necelé 2 km od břehů Turecka. Olivové háje, borovicové lesy a cypřišové porosty nejen lahodí oku, ale zaručují i příjemné klima. Povrch ostrova je převážně hornatý s výjimkou jihozápadní oblasti ostrova. Jeho pobřeží dlouhé 159 km je lemováno krásnými písečnými či oblázkovými plážemi a pitoreskními rybářskými vesničkami, rozloha ostrova je 475 km2. Na ostrově najdete mnoho báječných možností ke koupání a slunění, ale i k poznávání antické historie či k procházkám malebnými uličkami. Ostrovu vévodí nejvyšší hora Kerkis vysoká 1434 m, na které se podle pověsti zjevuje duch Pythagora. V hornaté a stále zelené krajině se daří zemědělským produktům, z nichž nejvýznamnější je vinná réva – vyrábí se zde mnoho druhů vín, z nichž nejznámější je sladké muškátové víno Samoc Nectar či suché víno Samina. Vína ze Samosu jsou používána jako mešní vína ve Vatikánu. Na své si zde přijdou i milovníci historie – téměř na každém kroku se setkáte s archeologickými nálezy z různých období našich dějin. Na Samosu se nesetkáte s obrovskými dovolenkovými komplexy, většinou Vás přivítají penzióny s rodinnou atmosférou či příjemné malé hotely. Ostrov je ideální volbou pro ty, kteří hledají pro svou dovolenou klid, pohodu, čisté pláže a moře a tradiční řeckou pohostinnost.
Samos byl od pradávných dob mostem mezi Řeckem a Východem. První známky osídlení pocházejí ze 3. tisíciletí př.n.l. Řekové přišli na ostrov koncem 1.000 př.n.l. a považovali Samos za místo narození bohyně Héry. V 7. století vznikl na pozůstatcích prehistorického chrámu města blízko Pythagoria proslulý chrám zasvěcený právě Héře. Největšího roz-květu dosáhl ostrov v 6. století př.n.l., kdy disponoval pod vládou diktátora Polycrata významnou námořní silou a zakládal své kolonie. Z tohoto období se na ostrově do dnešních časů zachovaly pozůstatky některých významných staveb. V tomto století se na Samosu narodil proslulý matematik Pythagoras, podle jehož principů později vybudoval stavitel Eupalineios proslulý Eupalionský tunel, jeden z technických zázraků antické historie. Od 5. století př.n.l. se ostrov postupně dostal pod nadvládu Peršanů, Makedonců, Římanů či Byzantců. Na byzantské nadvlády docházelo k útokům Gótů, Hunů a středomořských pirátů. V roce 1204 převzali ostrov Frankové a po pádu Konstantinopole (dnešního Istanbulu) jej zcela ovládli Turci. V roce 1474 byl celý ostrov zničen silným zemětřesením a byl téměř opuštěn. V 16. století se na ostrov vrátili potomci místních obyvatel společně s Řeky z různých částí země. V té době vznikly na ostrově osady nesoucí jména míst, ze kterých se noví obyvatelé přistěhovali – dodnes např. existuje vesnice Mithilinioi, kterou založili přistěhovalci z ostrova Mitilini, tedy Lesbosu. V roce 1821 vzplála po celém Řecku vzpoura proti turecké nadvládě. Samos se pod vedením národních hrdinů Lykogourose Logothetise a jeho spolubojovníka kapitána Stamatise na několik let osvobodil, ale v roce 1830 jej znovu ovládli Turci. V roce 1913 se ostrov stal součástí moderní řecké republiky.
