Korfu
Korfu
Korfu, řecky Kerkyra, je druhým největším z Jónských ostrovů po Kefalonii. Měří 592 km2 s celkem 217 km pobřeží. Leží při jižním ústí Otrantského průlivu, který spojuje Jaderské moře s mořem Jónským, přibližně na úrovni řecko-albánské hranice, jen 2,5-20 km od pobřeží. Líbezností krajiny s mírnými zelenými kopečky v jižní části, srázným vápencovým pohořím na severu (na holém dvouvrcholovém Pantokrátoru vystupuje až do výše 906 m.n.m.), mírným, relativně vlhkým klimatem a bohatostí středomořské flóry, láká tento ostrov od nepaměti návštěvníky k pobytu. Je nazýván zeleným ostrovem pro nekonečné olivové sady a cypřišové háje. Naproti tomu Vás upoutají krásné útesy svažující se do křišťálově čistého moře. Mezi historicky nejznámější návštěvníky patří vedle bájného Homérova Odyssea také anglický romantický básník Lord Byron, jenž si stejně jako rakouská císařovna Alžběta, přezdívaná Sissi, zajistil nesmrtelné místo v dějinách nejen svou tvorbou, ale i tragickým osudem.Vedle turistiky, která se v posledních letech bouřlivě rozvíjí, je hlavním hospodářským odvětvím tradiční zemědělství: převážně málo intenzivní pěstování obilí, vinné révy, ranné zeleniny, jižního ovoce, ořechů a oliv; chov ovcí, koz a drobného domácího zvířectva.
V hlavním městě žije přibližně jedna třetina všeho místního obyvatelstva (Korfu má okolo 100.000 stálých obyvatel). Město je malebně rozloženo na svazích východního pobřeží a korunuje ho tzv. Nová pevnost z benátského období. Přístav chrání předsunutý ostrov Vidos. Antické hlavní město leželo mimo hranice současného osídlení, ale vzhledem k pohnuté historii, během níž byl ostrov mnohokrát zpustošen, se mnoho antických památek nedochovalo. Zbylé významnější památky z tohoto období uchovává Archeologické muzeum, v němž je k vidění štít místního chrámu bohyně Artemis, zobrazující hlavu Gorgony - Meduzy. Další památky, zejména z byzantského období, jsou soustředěny v dřívějším Královském paláci, který byl původně vystavěn jako sídlo britského Lorda-vrchního komisaře. Obchodním centrem města je Nikiforova ulice a též promenáda Esplanade mezi městem a tzv. Starou pevností. Všude na Vás dýchají benátské obydlené domy. V bezprostřední blízkosti centra leží Villa Monrepos, místo narození manžela britské královny Alžběty II - prince Filipa. Asi 15 km od města se nachází Villa Achilleion, zamilované sídlo císařovny Sissi. Dnes je v budově kasino, ale i několik památek na nejznámější obyvatelku. Vilu obklopuje krásný park s panoramatickými výhledy, sochami a kultovním chrámkem básníka Heinricha Heineho. Za návštěvu stojí i malebný přístav Paleokastritsa na západním pobřeží ostrova s písčitou pláží a klášterem Panagía Theokótos na skále nad městečkem. Odtud se nabízí nádherný panoramatický výhled na celé okolí. Ještě výše je zřícenina zámku Angelokástro, výstup ale vyžaduje čas a zejména v létě i dobrou fyzickou kondici. Mytologicky je Kerkyra pokládána za homérskou Scherii - zemi Fajáků a jejich krále Alkinoa. Roku 734 př.n.l. byl ostrov kolonizován Korintským městským státem a postupně se vyvinul v mocnou protiváhu vlastnímu hlavnímu městu Korinthu na pevnině. Korinth sice nad Kerkyřany zvítězil v námořní bitvě u Sybotských ostrovů v roce 432 př.n.l., ale tato bitva jen zahájila dlouhou a úpornou tzv. Peloponéskou válku mezi řeckými městskými státy. V roce 229 př.n.l. se ostrov stal součástí Římské říše (latinské pojmenování Corcyra) a při dělení na Západořímskou a Východořímskou říši byl v roce 395 n.l. přiřknut Byzanci. Jméno Korfu získal ostrov až ve středověku zřejmě z řeckého slova Koryphi (česky Vrchol). Pod tímto jménem se ostrov v letech 1386-1797 stal součástí v té době mocné Benátské republiky, krátce jej okupovala Napoleonova expediční armáda, Rusové i Turci, po jejichž porážce se spolu s dalšími Jónskými ostrovy dostal v letech 1815-1864 pod britskou správu. Konečně od roku 1864 je součástí Řecka, kam přirozeně patří nejen geograficky, ale i charakterem obyvatelstva. Benátčané zde masově rozšířili olivovníky a i Napoleon byl ohromen krásou ostrova Korfu.
